Musím se s vámi podělit o můj dnešní prožitek. Ale bude to postupně, tak vydržte.
Měla sem jet na nehtíky (a masáž). Celkem sem nestíhala, takže šup šup, nastarovat autíčko a frčíme. Ale ouha! Autíčko udělalo škyt a nic. Znovu otičím klíčkem a zas jen škyt. Tak volám miláčkovi, típne to (věděla sem, že má poradu). No, volám tatínkovi a řeším co s tím, co je nejlepší udělat a tak. Pak volám miláčkovi, pošle mi číslo na dědu (jeho). Že má kabely na nastartování auta od auta - kabely se propojí betrie obou aut a nastartuje se to přes to funkční auto.
Bohužel, přítelův děda neměl čas. Teda to řekl. Že musí uklízet, že byl doma malíř. Malíř tam byl, uklidit to taky, ale ta půl hodina by ho snad neubyla. Že může přijde v 16:45 (potřebovala sem do 17:00 do autodílů, cesta 15minut plus aspoň 15minut nechat auto běžet na prázdno). Takže jsem začla k sousedovi, že mi to nastartuje. Ani sem nestačila říct, co potřebuju a hned, že at jdu dál, venku je zima no a už sem měla před sebou čaj a buchtu, ani sem nevěděla jak. Kabely sused neměl, ale zavolal zeťovi a ten dovezl nabíječku.
Nakonec se auto nastartovalo, i když s velkými obtížemi. Já si zajela do autodílů, kamarád mi vyměnil baterku a ještě přidal aditiva do paliva.
Moc mě překvapilo a ještě sem dojatá, že cizí lidi sou někdy ochotnnější než skoro-rodina. byli moc milí, ochotní a hrozně mě to potěšilo. Navíc mě zachránili, protože zítra potřebuju autem jet. Prostě vím, že mám úžasného souseda a sousedku. Já to vím už dlouho, ale člověka to tak nějak překvapí a dostane. Od lidí spíš čekám "pár facek" než ochotu a pomoc. O to víc mě mrzí, že přítelův děda se na mě vyprdl. Kdyby se to stalo přítelovi, přijede do 20minut. Vysvětlete mi, co na úklidu po malířovi nepočká? Že zaschnou ty kapky barvy?
Každopádně jedno sem se dnes naučila. Važme si lidí, kteří nám jsou ochotni pomoct i a když pomoct nemůžou, zavolají někoho kdo může. A naopak, už se nepřetrhnu kuli lidem, kteří nemůžou odložit hadr a přijde na půl hodinky mi pomoct.
Mí sousedé jsou skvělí lidé. Mám je ráda a dojali mě až k slzám. Díky životu za to, že ještě i dobří lidé chodí po světě a nemyslí jen a jen na sebe.
2012 ©